Efrajim, syn Josefa, syna Jákoba, zde naříká nad svou mladickou bujností a prosí Hospodina s důvěrou, aby ho obrátil k sobě, prosí o vyslyšení. Poté, co si uvědomil svá přestoupení, následuje pokání, projevená lítost nad jeho starými rozhodnutími a činy. A to vede k osobnímu vyznání: „Vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh.“ Podobnou linku, i když ve zcela jiném kontextu, vidíme v Pavlově listu do Efezu. U kralických čteme: „Obnovte se pak duchem mysli své.“ Obnovení; ale čemu předchází? Apoštol Pavel nás vyzývá, abychom se nenechali obelhávat, ale abychom byli pravdiví ve slovech i skutcích, obnoveni v duchovním smýšlení a vedeni láskou.
Hospodine, před tvou tváří vyznáváme svá přestoupení a prosíme tě, obnovuj nás ve svém Duchu, vždyť ty jsi náš Bůh!