Když k vzácnému muži jménem Jób začali přicházet poslové s hroznými zprávami, když si satan dovolil vzít mu i zdraví a od hlavy až k patě ho ranil hroznými vředy, to, na co čekal nejdéle, bylo laskavé slovo útěchy. Ani manželka, ani jeho přátelé si nevzpomněli na ten lék účinný v nesnázích. Mnohdy nám i menší neúspěchy seberou naději a sílu. Intuitivně hledáme něco, čeho se chytit, o co se opřít v té nelehké situaci. A přece pomoc je tak blízko, skoro na dosah ruky! Laskavé slovo bratra nebo sestry. Proč na něj musíme někdy tak dlouho čekat? Začněme proto od sebe, nebuďme druhým dlužni to, co je tak jednoduché, a přitom tak účinné.
Uč mne, Pane, chodit s otevřenýma očima a se srdcem milosrdným vůči druhým, abych nezůstal dlužníkem vůči tobě i lidem.