Mnozí by si přáli, aby mezi požehnáním a prokletím byla ještě ta „zlatá střední cesta“. Nějaká taková neutrální zóna. Ta tam ale není. Neexistuje, protože ani Bůh není neutrální. On všemu, co stvořil a co se hýbe na zemi, chce požehnat. Když vyslovujeme slova požehnání nad druhými lidmi ve jménu Páně, je to, jako bychom odemykali dveře k Božímu požehnání. Žehnáme svým dětem, sousedům, spolupracovníkům, žehnáme si ve sboru navzájem? Máme žehnat dokonce i těm, kteří nás proklínají. Tím se budeme lišit od pohanů. Být požehnán Bohem znamená být v Božích očích šťastný. A to je více než být šťastný jen podle lidského úsudku.
Děkuji ti, že jsem od tebe přijal tolik milosti, tolik požehnání. A tak nemám důvod, Pane, proč bych nemohl žehnat všem kolem sebe.