Verš z Deuteronomia, tedy 5. knihy Mojžíšovy, připomíná Boží péči během putování Izraele po poušti. Podle názoru mnohých Izraelců tam bylo mnoho nedostatků. Chyběla jim voda, pak chléb i maso. Podle Božího mínění měli to, co potřebovali. Jde tu o priority. Je důležitější mít to, o čem si myslíme, že to momentálně potřebujeme? Nebo je důležitější mít na své straně dárce všech dobrých darů? V Ř 8,32 je o našem Pánu psáno: „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ Ve srovnání se šťastnějšími a bohatšími se mohou zdát naše životy nezabezpečené. Máme však na svojí straně toho, komu patří vše.
Děkujeme ti za to, že jsi v Kristu s námi, i za všechny věci, co máme, i za podmínky, v nichž žijeme.