Občas i věrného křesťana "dožene" nějaký hřích mládí. Vyprávějí o tom zvlášť lidé obrácení v pozdějším věku. Vydali život Bohu, změnili směr, léta jsou věrní a spolehliví. A náhle se vynoří vzpomínky na skutky starého člověka, které tolik bolí a trýzní duši. Dítě Boží se však má ke komu utéci. Vždycky ví, že za všechny jeho hříchy zaplatil Kristus. Byl za mě trestán a vydán potupné smrti. Nemusím se mrskat, už byl mrskán on, nemusím se křižovat, už byl křižován on. To jediné, co mám udělat, je rychle utíkat do Ježíšovy náruče. Jedině on má moc. Moc, můj včerejší hřích, proměnit třeba i u dnešní požehnání.
Mt 6,16-21 nebo 2Pt 1,2-11 * S 3,1-21