Ten, kdo pomáhá druhým, ať již v rámci svého povolání, nebo dobrovolně, smí občas zakoušet velkou vnitřní radost z toho, že druhým pomáhá. Tato pomoc může mít nejrůznější podobu. Pomocí druhému, strádajícímu, slabému a trpícímu člověku, obohacuje sám sebe ten, kdo mu pomáhá. V tomto smyslu mluví i prorok Izajáš. Poskytne-li člověk pomoc hladovému a ztrápenému, vzejde mu světlo. Zde lze myslet na pomoc člověku v jeho celku, jak na zabezpečení života po hmotné stránce, tak i na péči o jeho nitro, o jeho duši. V Bibli kralické je užit výraz nasycení „ztrápené duše“. Nasytit ztrápeného člověka znamená projevit mu konkrétní skutek milosrdenství a současně mu ukazovat na světlo přicházející od Krista, který je Světlo světa.
Bože, náš Otče, nevyčerpatelný zdroji milosrdenství a lásky, prosíme tě za všechny strádající a ztrápené. Ať můžeme všichni prožívat dny svého života v jasu tvé milosrdné tváře.