Co za to? Co z toho budu mít? Co mi to vynese? Takové otázky neodbytně zaměstnávají toho, kdo měří vše jen vlastním prospěchem. Duchovní zápas mezi vykročením směrem k životu a klopýtnutím a pádem do pasti zmaru se odehrává v lidském srdci. Žalmista vede vnitřní zápas a touží, aby Bůh naklonil jeho srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. V knize Přísloví je řečeno: "Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ" (Př 28,16). Ziskuchtivost a lakomství rozkládají lidské nitro a člověka uzavírají do vězení jeho sobectví. Církevní služba a pastýřská péče nemohou být konány z nízké zištnosti, ale z dobré vůle a s horlivou ochotou (1P 5,2). To znamená: nemít na mysli vlastní prospěch, ale soustředit se na svědectví o Božím sebeobětování v Ježíši Kristu, o jeho nezměřitelné štědrosti a lásce, která je otevřená vůči všem.
Bože, prosíme tě, zbavuj nás sobeckých myšlenek a zištné touhy. Uváděj nás stále do svědectví Písma a uschopňuj nás k nezištné službě tobě.