Autor žalmu potkává bezbožného ničemníka. Nevyvolá to v něm ale strach, naopak. Vyznává, že Boží milosrdenství nezná hranic. Nemýlí se tu žalmista? Nepropadl iluzi? Což není i dnes po světě dost zbožných, které ruka svévolných vyhání z jejich domovů a přináší jim zkázu? Nemýlí se. Zejména ti, kteří obětí Pána Ježíše Krista získali nebeské občanství, mohou prožívat Boží blízkost i v nejhorším soužení. Hospodinovo milosrdenství totiž nemusí vždycky bránit pozemskému zlu. Vždycky ale přináší jistotu Boží blízkosti, ba sounáležitosti. Bůh na kříži umíral na našem místě a prochází s námi i těmi nejtěžšími úseky životních cest. A vnáší do nich naději, nese jejich břemeno spolu s námi. Ti, kterým se Bůh v Kristu vtělený stal světlem, mohou vidět světlo i uprostřed nejhorší tmy. A není na celé zemi nic, co by jim toto světlo, světlo Kristovy lásky, mohlo zakrýt.
Náš dobrý Spasiteli, děkuji za tvůj vytrvalý zájem i za tvoji věrnou blízkost v každém okamžiku mého života.