Někdy se před námi objeví problém tak veliký, jako bychom stáli před samotným oceánem a nevěděli, jak jej překročit. Kde je pak naše víra? Naříkáme, že nás Bůh opustil? Pochybujeme o jeho existenci?
Možná naše zoufalství pramení také z představy, že vše musí být podle nás. Že máme právo na spokojený život, na splněná přání, že to my si určujeme svůj život.
Jsme tvorové, kteří potřebují Boha. Nemáme moc měnit věci pouhou silou myšlenky (ačkoli hlasatelé pozitivního myšlení se nám to snaží nalhat), můžeme však své myšlenky obrátit k tomu, kdo tuto moc má. Vždyť Bůh je naším milujícím Otcem, který (bude-li to třeba) může i moře rozdělit, abychom prošli.
Pane, nedovol, abych spoléhal jen na sebe, ale pomoz mi, abych vždy hledal tvou vůli a šel cestou, kterou mě chceš vést.