Jsou to věty víry, dogma, nebo zkušenost?
Je to modlitba. Prosba, aby se Bůh skutečně ukázal jako ten, kdo zachraňuje a pomůže i ve smrti.
Věřit v Boha znamená zkoumavě odhalovat jeho působení ve svém životě. Přemýšlet o něm. Věřit v Boha znamená hledat ho. Přiznat, že nerozumím. Že těch několik zkušeností, záchvěvů tušené Boží blízkosti, mnohonásobně přehlušují okamžiky samoty, nemoci, zla, nelásky.
A přece věřit v Boha znamená relativizovat si nahlas i v duchu všechny mocnosti, které mě svírají, omezují, ohrožují; které mi poskytují bezpečí.
Možná mě lecčeho může uchránit už jen to vědomí, že nic z toho, co potkávám, si nezaslouží moje bytostné spoléhání ani strach. Možná mi už jen takový postoj může pomoci k odvaze. Motivuje.
Nerozumím, ale moje důvěra je větší než můj strach, snažím se, aby byla.
Věřit v Boha znamená doufat, že nakonec i ta smrt je mu podřízena.
Úctu si zaslouží jen Ten, kdo je skutečně pevný, stálý, trvalý. Víru si zaslouží jen Ten, kdo pevnost nabízí i mně..
Pane, chceme na tebe spoléhat. Odpusť, že nám to nejde. Dej nám, prosíme, pevnější víru. Pomoz nám od strachů, které zabíjejí, pomoz od strachu ze smrti. Amen.