Autor žalmu se nachází ve stísněné situaci. Je skleslý na duchu, a to dost možná i díky svému hříchu. Rozhodně má dojem, že Hospodin je daleko. V této situaci vyhlíží Boží přízeň a projevy milosrdenství. Připomíná si Boží činy v minulosti. Ve svém rozjímání o nich dochází k tomu, že Boží cesta, tedy vše to, co Hospodin koná, je svaté. Boží jednání je svaté v tom, že postihuje všechny souvislosti. I proto bývá jiné, než my bychom si představovali. Zároveň je navýsost dobré. Někdy je zjevné, jindy je skryté - "Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy" (Ž 77,20). Zvláště skrytost Božího jednání pro nás bývá problémem. Někdy vede k pokání, jindy vede k jejímu přijetí v pokorné důvěře a naději.
Pane Bože, děkuji za to, že tvé cesty vedou k cíli, jímž je naše společné dobro. Uč mne správně číst a přijímat tvou skrytost i zjevnost. Amen.