Některé děti umějí spontánně plakat nebo se radovat, i když samy nejsou bezprostředními aktéry daného děje. A některé umějí i přijít a potěšit. Mnozí dospělí se při něčem takovém ostýchají, stydí se. "Kolikrát jsme už šlápli vedle," říkají si, "chtěli jsem potěšit a místo toho jsem ránu jen rozdírali." Možná, že se od dětí něčemu i naučíme. Kéž by nám Pán dal moudrost, abychom jeho zadání nepokazili. Kéž umíme přinášet zarmouceným "olej veselí". Veselí, které vystřídá truchlení, a které nikdo nemůže vzít.
1Kr 17,8-16 * Ř 1,8-17