Copak nás nikdy nepřepadlo pokušení předložit Bohu své zásluhy v očekávání, že to Bůh vezme na vědomí a nějak nás odmění? Jistě, vše v pořádku není, ale tolik dobrého by přece měl Bůh na rozdíl od našich nevšímavých bližních vidět. A ono nic, Bůh v lepším případě mlčí. Ale třeba to není váš případ. Naopak, rozpačitě před Bohem přešlapujeme, protože moc dobře víme. Teprve když porozumíme té Boží spravedlnosti, která se tak zřetelně projevila v kříži Pána Ježíše, pak se i naše modlitby mění nebo raději jen mlčíme. Naše předpoklady berou za své a my žasneme nad Boží milostí a spravedlností. A když pak někdy zřetelně rozpoznáme odpověď na nějaké životní otázky, v bázni se radujeme ze záchrany.
Pane, děkuji, že jsi mě ve své shovívavosti tolikrát překvapil tou tvojí spravedlností.