Žalmista v předchozích verších píše, že jsme hříšní a pomíjiví jako tráva. Bůh to ví, a proto není konstantou jeho vztahu k nám hněv, ale milosrdenství. Sytí nás dobrem a vykupuje ze zkázy náš život. Zastává se utlačovaných a připravuje odpuštění pro ty, kdo se chtějí vrátit; to je jeho spravedlnost. Máte-li dojem, že milosrdenství a spravedlnost jsou pro dokonalé, opusťte ho. Vždyť bázeň Boží vzniká v těch, kdo vědí, že byli obdarováni nezaslouženou milostí. Podívejte se na Krista, který se s milosrdenstvím a láskou vydal za hříšníky a nevěstkami. Svým kritikům pověděl, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, a pak vyprávěl podobenství o ztracené ovci, ztracené minci a ztraceném synu. Takový byl, takový je a zůstane.
Náš nebeský Otče, děkujeme ti, že budíš bázeň milosrdenstvím a odpuštěním a že jsi v tom stále týž od věků až na věky.