Hledím do zrcadla vlastního života. Vidím úspěchy i nezdary. Slova, která potěšila, ale i ta, která neměla zaznít. Upřímné přijetí i těžko přemáhaný odpor. Péči i ničení. Lásku i odmítání. Potřebu vyznání a touhu po odpuštění. Co z toho je tvé dílo, Bože, a co moje bláhovost a nedokonalost? Kdy se ode mne jako světlo odráží tvé dílo dobrého Stvořitele a kdy ho pohlcuji, deformuji a ono mizí bez užitku? Člověk je jako zrcadlo, člověk je jako černá díra. Nikdy nebudu dokonalým zrcadlem odrážejícím tvé dílo, ale kéž nejsem ani černou dírou, která ho pohlcuje a stravuje.
Učiň mne, Pane, nástrojem, ať zářím tvým pokojem.