Machanajim, tábořiště Boží, tak pojmenoval Jákob místo, kde se srazil s Božími posly. Člověk si posteskne: Jak to jen ten Jákob dělal, že tak často potkával anděly? Viděl je snad tam, kde my ostatní vidíme jen obyčejné lidi? Anebo mu opravdu vždy cestu zkřížili v klíčových momentech života? Tato poznámka už dále nepokračuje. Jákob sice řekne, že je to tábořiště Boží, ale dál už to nerozvádí. Nevíme ani, co to s ním udělalo. Nevíme, k čemu bylo ono andělské tábořiště postaveno a zda je tam třeba i dnes. Spíše těžko. Každopádně není od věci s anděly počítat. Třeba zrovna dnes narazíme na tábořiště Božích poslů. Je fajn vědět, že duchovní svět je zabydlen bytostmi sloužícími Bohu i nám lidem. Někdy je člověk člověku vlkem a někdy je člověk člověku andělem. Pro to druhé je vhodné si pamatovat: I kdybys byl anděl, vždycky se najde někdo, komu bude vadit šustění tvých křídel.
Otče, nechť jsem i dnes otevřen pro setkání s tvými posly a nechť jsem také poslem tvé lásky.