Bůh svůj lid nejprve přivádí do Egypta, aby je skrze Josefa zachránil od hladu, a o 400 let později je z Egypta musí skrze Mojžíše vyvést, aby je vysvobodil z otroctví, do kterého je egyptský farao uvrhl. V obou případech Hospodin dramaticky píše historii jednotlivců i celého národa, a v tom druhém k tomu dokonce používá i nadpřirozené činy. Veřejně a zjevně prezentuje svoji moc, lásku a zájem o svůj lid a prostřednictvím Mojžíše jim klade na srdce, aby na to nezapomněli. Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději (Ř 15,5).
Pane Ježíši, prosíme tě o milost, abychom nezapomínali na tvé divuplné činy, tvou dobrotu a lásku a věrně tě následovali.