Každý by si asi přál přímou cestu svým životem. Vědět odkud jde a kam, mít před sebou jasnou perspektivu, moci plánovat a rozvrhnout síly. Jenomže život je jen málokdy takový. Vodí nás s velkou oblibou nejrůznějšími zákrutami, podráží nám nohy a nechává nás padat, abychom se museli zase namáhavě zvedat. Konečně – Kristus na tom na křížové cestě byl nejinak. Není v našich lidských silách napřímit svou cestu v tomto světě, nebo alespoň ne úplně. O to vedení a navigaci musíme prosit Hospodina. On je jako maják na pobřeží, který ukazuje mořeplavcům, kde je ještě bezpečná voda a kde už číhají skaliska. S ním jsou naše cesty mnohem přímější.
Všemohoucí Bože, urovnávej ve mně to, co je pokřivené, abych dokázal kráčet cestou tvých přikázání.