Je dobré, když přemýšlíme nad svými postoji a činy. Když se nerozhodujeme unáhleně a neřešíme až zpětně, zda to bylo dobře, nebo špatně. Lidský úsudek však chtě nechtě často postrádá patřičnou míru objektivity a nadhledu. Některé situace nás mohou vtáhnout dovnitř natolik, že v nich leckdy nerozumíme sami sobě ani druhým. Nebojme se slyšet a přijmout pozvání k tomu, kdo dokonale zná naše srdce i postoje. K Bohu, který vnímá i ty neskrytější pohnutky a motivy našeho srdce. K Bohu, který nám nejenom rozumí, ale také dává moudrost v našem přemýšlení a konání. A chce nás provázet jako náš Pastýř v malých i velkých situacích našeho života.
Pane, uč mne naslouchat mému srdci a rozumět mu tak, jak mu nasloucháš a rozumíš ty.