Být k sobě milosrdný znamená neuzavírat své srdce před tím, co je ve mně nešťastného a osamělého, před ubožákem ve mně, před trosečníkem v mém nitru, před pocity opuštěnosti a osamělosti. Nezavírám své srdce před tím, co je ve mně hodné politování, před tím, co bych nejraději přehlédl. V každém z nás vyvstávají pocity opuštěnosti a až příliš rádi je potlačujeme. Jsou nám příliš nepříjemné. Ale pak se naše osamělost a opuštěnost, naše bída a náš strach nemohou proměnit, pak stále prcháme před temnými tušeními a pocity. Když se chovám srdečně k ubohému a slabému v sobě, může se právě to ubohé ve mně stát zdrojem požehnání. Může mě to otevřít tajemství Boží lásky, která se mnou cítí a má srdce pro mne.
Dobrotivý Bože, prosím, dej, ať dokážeme nepřehlížet svoji malost, která nás oslabuje a uzavírá do sebe.