Doba se příliš nemění, pořád nás někdo potřebuje. Dříve byli ohroženou skupinou sirotci, vdovy nebo hosté, kteří do původní komunity nepatřili. Dnes máme sociálně vyloučené, rodiče samoživitele, imigranty… Lidí, kteří potřebují náš soucit a naši pomoc, je hodně. Čteme, že sám Bůh jim zjednává právo, protože nám zřejmě není úplně vlastní si jich všimnout. A hosty máme dokonce milovat! Naše láska se má projevovat praktickými činy, chceme-li napodobovat Boží jednání. Jsme-li křesťané, nemáme výmluvu. Bůh opravdu nespecifikuje, kdo má být hoden naší pozornosti. I my přijímejme hosty, kteří přicházejí z nouze, a buďme bližními našim ohroženým spoluobčanům.
Děkujeme, Pane, že jsi nám vzorem v lásce.