Připadá vám někdy, že snaha o mír a pokoj přináší člověku spíš námahu bez konce a frustraci? A případně nevraživost zúčastněných (na které se kupodivu shodnou, i když jinak jsou spolu na kordy)?
Ovšem, tak to někdy bývá. A přece má Přísloví pravdu, přece to stojí za to. Protože kdo miluje pokoj, ten se zřekl hněvu a zášti. Zášť a vztek zažraný do morku kostí je jako jed. Otráví každou radost, která k nám přichází. Blaze každému, kdo jí nepodlehne, nebo se jí dokáže vzdát! I kdyby se tím postavil do nezáviděníhodné pozice mírotvorce, na kterého se snese opovržení všech stran. Už zvítězil nad tím nejhorším nepřítelem, tím, který útočí zevnitř, z vlastního srdce. A zasloužil si pochvalu toho, který neúnavně pracuje na tom, aby jeho stvoření jednou bylo skutečnou harmonií, kde vládne Pokoj, jaký si neumíme představit.
Chci, Pane, roznášet tvůj pokoj - dej mi srdce, které je ho plné! Amen.