Kdykoli pomyslím na rolníky, jak hluboko musejí orat, srovnávat, sít, čistit a zalévat, aby nakonec mohli sklízet úrodu, obdivuji je. Jak by se Bůh ve své štědrosti k jejich námaze nepřiznal a nedal všemu růst. Bez Božího přispění by se však člověk úrody nikdy nedočkal, i kdyby rostlinky vlastnoručně povytahoval. Podobně se Bůh přiznává i k naší práci, ať je jakákoli. Jen mu k tomu dejme prostor. Jsme-li jeho, dovolme, aby byl Bůh oslaven prostřednictvím našeho těla, našimi prostředky, majetkem, rodinou, přáteli a vším ostatním, čeho se nám v životě dostalo. Pak uvidíme, že Bůh žehná a uvádí věci do pohybu, a ne člověk.
Sk 27,16-25 * Jr 39,1-18