V každé modlitbě Otčenáš vyslovujeme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Bereme ale tato slova opravdu vážně? Jsme opravdu a upřímně připraveni odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, kteří nás zradili, kteří třeba urazili naši pýchu a ješitnost? Někdy je to těžší, než by se zdálo. Ale Hospodin je nám i zde velkým rádcem, příkladem a ukazatelem cesty. Vždyť tolik nepravostí už nám samotným odpustil, že bychom je ani spočítat nedokázali. Je-li nám dána tak veliká milost a takové dobrodiní, copak by nám mohlo být zatěžko prokazovat alespoň trochu stejné lásky i našim bližním?
Pane, ty ses nade mnou už mnohokrát slitoval; odpusť mi i dnes.