Stará církevní antifona pro dnešní den tituluje Krista "Král národů vytoužený, kámen úhelný, dvé spojující v jedno". Je to ozvěna apoštolových slov: "dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár" a "z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír" (Ef 2,14-15).
Pro Izraelce znamenaly pojmy "národy" a "pohané" totéž, což je vedlo do izolace vůči jiným etnikům. Již Starý zákon ovšem zakazoval ubližovat "hostům" (přistěhovalcům, azylantům, cizincům) - i v něm jsou nouze a lidskost nadřazeny kultické čistotě a náboženské výlučnosti. Ježíš, který do tohoto světa sám přichází jako cizinec (J 1,11), smiřuje člověka s Bohem a tímtéž činem lásky působí i smíření mezi lidmi. A církev Kristova je ve světě znamením tohoto smíření a přijetí.
Pane, víme, že žijeme jen z milosti a nemáme nic, co bychom nedostali. Veď nás k překonávání bariér mezi lidmi a ke starosti o druhé bez ohledu na jejich jinakost.