Jsme daleci toho vzbouřit se proti Hospodinu... Jsme zástupem věrných. Každý den s Písmem svatým v ruce, každý den s modlitbou na rtech, každý den... Odškrtáváme si ze svého křesťanského listu povinností všechny úkony, které ze zvyku vykonáváme, protože tak to má být. Co však u toho cítíme? Skutečně nás naplňuje radost být Božími dětmi? Jsme daleci toho vzbouřit se proti Hospodinu, ale možná jsme stejně daleci toho skutečně se radovat v Pánu, a tak naše srdce již nehoří, když je nám otvíráno Písmo. Ve všednosti života, ve stereotypu našeho křesťanského života nejsme ani chladní, ani zapálení. Jen vlažně a nejistě skomíráme schouleni v Boží náruči.
Bože, náš Otče, prosím tě o sílu, která by v nás znovu zažehla oheň Ducha svatého, oheň skutečně prožívané víry.