Ztráty bolí. Když je bolest nad ztrátou čerstvá, člověk těžko přijímá útěchu. Uzavírá se do své bolesti. Pláč oplakávajícího ztrátu pak může zhořknout a stát se výčitkou vůči Bohu. Pláč pozůstatku Božího lidu zhořkl. Stalo se to poté, co mnozí synové Izraele byli odvlečeni do cizí země. Bůh k těmto „pozůstalým“ promluvil ústy proroka velmi důrazně. Vyzval je, aby uznali, že na této ztrátě mají podíl svou neposlušností. Jedním dechem však dodal i ujištění: „Však oni se vrátí… Už teď je slyším, jak pokorně přijímají svůj trest a chtějí nový život.“ Někdy svým ztrátám porozumíme až zpětně. A i když jim nikdy neporozumíme plně, smíme se pokořit před Bohem. Smíme prosit o pomoc a nový život.
Nebeský Otče, díky za tvoji výchovu a za život, který mi dáváš z lásky.