Často slyšíme, že bychom svůj život neměli řídit podle toho, co o nás říkají (či mohou říkat) lidé okolo. To je nepochybně pravda. Neměli bychom utvářet svůj život podle představ a požadavků druhých. Ani my křesťané bychom se neměli nechat svazovat tím, jaké nás chce mít naše okolí a co si o nás asi pomyslí. A přece: Kdo z věřících někdy nezatoužil zažít tu chvíli, kdy pro nás nevěřící nebudou mít jen slova pohrdání a posměchu, ale řeknou si: Bůh skutečně činí velké věci! Naplno to přijde až úplně na konci, až se Bůh zjeví jako král, až se všude rozšíří pokoj a spravedlnost a bude důvod k radosti na zemi i na nebi. Ale co do té doby? Co se bude říkat mezi národy o Hospodinu, to záleží také na nás. Neseme Boží jméno, a tak se mu snažme dělat co nejméně ostudu.
Milosrdný Bože, prosím, vstupuj mocně do mého života, abych pro ostatní nebyl překážkou na jejich cestě k tobě a dokázal svým životem svědčit o tvém evangeliu.