Text 40. kapitoly Izajáše mluví o tajemství přírody, tajemství stvoření. Možná si to už tolik neuvědomujeme u sebe, ale můžeme to vidět u svých dětí a vnoučat, že lidský život roste objevováním. Očima, hmatem a později řečí, se všemi těmi dětskými dotazy „Co?“ a „Proč?“ „Co je to? A co je tohle?“ V člověku je přirozená touha odkrývat tajemství světa, přírody i lidí. Otázkou je, kam až to může jít. V 19. století v tomto směru vládl značný optimismus. Mnozí věřili, že věda brzo objeví a objasní úplně všechno. Jak jsme ale v tomto směru vystřízlivěli! Naproti tomu víra počítá s tajemstvími, která lidský rozum sám nepozná, užívá obrazný jazyk, který ukazuje Boží velikost, a vede nás hlouběji, než dokáže náš rozum.
Bože dej mi pokoru a prostý pohled dítěte na zázrak tvého díla.