Tento Jeremjášův výkřik nejsou prázdná slova. Měl za sebou vězení, několikrát ho chtěli zabít, hodili ho do jámy a zaházeli kamením. Jeremjáš nepláče nad sebou, ale nad hříchy Jeruzaléma a prožívá beznaděj, smutek a možná i depresi: "Zahynula má naděje, nevím, co je to zdraví, nemám pokoj a štěstí." Pěkný konec Božího proroka! Jenže tak to nekončí. Prorok ví, že v tomto stavu nezůstane. V jeho nitru ožívá Boží slovo. Když pomyslí na Boží milost a lásku, jeho naděje se probouzí. Bůh mu říká: "Neboj se, jsem s tebou!" Někdy musíme své myšlenky důkladně urovnat a podřídit je Božímu slovu. Víra v Boha a v jeho Slovo nás vždy vyvede ze tmy a dá nám novou naději.
Fp 1,12-18a * Př 24,10-20