Od počátku stvoření do současnosti se Bůh zjevuje jako milující Otec, který má pro své děti připraven pokoj a život. Jako Otec, který svým dětem otevírá náruč a trpělivě čeká na náš návrat, přestože tuto jeho trpělivost tak často zkoušíme. Bůh zaslibuje, že bude na naší straně, i dnes nás zve do obecenství se sebou samým, zve nás, abychom měli podíl na jeho životě. Odvěká Boží láska je základem našeho života, je naší jistotou, zdrojem a zárukou naší cesty. Měli bychom si však být vědomi toho, že nelze oddělit lásku od vztahu s Bohem, nelze oddělit lásku od vyznání víry, v němž v poslušnosti přijímáme Boží vůli. Teprve ve víře, že nám Bůh odpouští a přijímá nás, jsme schopni přijímat sami sebe i své okolí, naplňovat Boží záměr pro svůj život a skutečně milovat.
Bože, děkuji, že mi prokazuješ milosrdenství, děkuji, že mohu zůstávat ve tvé lásce; prosím, dej, ať jsem dnes i já živým odrazem tvé lásky.