Mít před očima vlastní hřích je těžká sudba. Každý to jistě zná - dopustíme se něčeho špatného a mnohdy ještě po řadě let vidíme následky svého selhání. Své hříchy si neseme v sobě. Možná, že peklo je právě to - být jen sám se sebou a se svými hříchy, bez Boha, bez blízkosti druhých, bez odpuštění. Bůh nám však z tohoto trápení ukazuje cestu ven, cestu pokání a obrácení. Pokud před Pána předstoupíme v upřímnosti takoví, jací jsme, předložíme před něj svá selhání a své pády, můžeme v naději doufat, že nás laskavě vezme za ruku a postaví nás opět na nohy. Moc Božího odpuštění je nezměrná pro ty, kdo své hříchy vyznávají. Proto tváří v tvář Pánu nesmíme mlčet.
Laskavý Otče, vyznáváme se ti ze svých pochybení a ze svého hříchu, daruj nám své milosrdenství.