Všichni známe zkušenost, že strach je mocný čaroděj. Člověk se v každé době a v každém věku bál, leč předmět jeho obav se mění v závislosti na době a věku. Dříve se lidé báli suchého léta, ale také nadměrné vláhy. Obojí totiž nepříznivě ovlivňovalo jejich úrodu, a tedy zdroj jejich obživy. Jako děti jsme se báli tmy a příšer pod postelí, jako rodiče se strachujeme o své potomky a ve stáří se bojíme postavit se čelem pomalu (nebo i rychle) přicházející smrti. I Ježíš se bál, že ho Otec opustil, když byl přibit na kříž. Avšak i přes svůj strach, který v něm panoval, se za nás obětoval, abychom netrpěli za naše hříchy. „Byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění“ (Ř 4,25). Když máme dojem, že jsme na všechno sami a nikomu na nás nezáleží, vzpomeňme, že Beránek se za nás obětoval a daroval nám život.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj.