Vypadá to, že si Izajáš pořádně troufá, když na Boží otázku odpovídá s takovou jednoznačností. Sami se většinou takových vyznání bojíme. V písni „Vezmi, Pane, život můj, k své jej službě zasvěcuj“ jsme v Evangelickém zpěvníku slova poslední sloky „vše ti rád a cele dám“ v nové verzi zaměnili za opatrné „kéž ti všechno cele dám“. Ale při křtu neříkáme: „Kéž“, ale: „Ano. Chci.“ Před tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic, ale přesto chci sloužit věci tvého smíření, milosrdenství, spravedlnosti a pokoje mezi lidmi. Toto „zde jsem, pošli mne“ je v našem životě víry důležité, i když víme, že upotřebitelnými v Božím díle nás, tak jako Izajáše, může učinit až žhavý uhlík Božího milosrdenství a odpuštění.
Pane, učiň i mne nástrojem svého pokoje.