Kdo by neznal hříšný příběh krále Davida, se kterým se pojí touha po čistém srdci? Kdo by neznal hříšný příběh ztraceného syna, který se vrací k otci? Snad všichni, kdo čtou tyto řádky. Kdo však zná hříšný příběh mého života? Je zřejmě pochován hluboko před zraky bližních. Není však pochován i před mým vlastním svědomím či Bohem samotným? Davida i ztraceného syna hřích pořádně potrápil, ale dotkl se jich zázrak pokání. Snad tedy není ani pro nás složitější rady než pozvat nás k vyznání, pozvat nás k vlastnímu zlomení a smrti pyšného já, aby Bůh mohl novým dechem odpuštění rozpumpovat nové srdce.
Bože, uprostřed své viny toužím po čistém srdci, toužím po objetí tvých vlídných paží; jen ty odpouštíš mou vinu.