Je to jednoduchá rovnice: poslušnost = požehnání. Tak jednoduchá, že se nám zdá být až nepřípustná. Jistě, obsahuje mnoho vedlejších soustav, funkcí a životních neznámých. Takový Jób, který trpěl, i když byl poslušný, by mohl leccos vyprávět. V zásadě ale stále platí. Problém je, že pravou stranu bychom brali, ale levá se nám jeví poněkud moralistní. Proč je Bible tak neúprosně jednoznačná? Protože neúprosná je i realita života.
Rádi "poslechneme" jízdní řád, denně se podřizujeme návodům na použití, a dokonce i předpovědím počasí. Umožňují nám realizovat naši svobodu. I poslušnost Bohu nám umožňuje žít svobodně. A naopak: svoboda v Kristu umožňuje poslušnost. Všimněte si závěrem: poslušnost je o poslouchání. O tom, že si dáme říct, když Bůh mluví. Teď už se jen zaposlouchat.
Ó náš milý Bože, povstali jsme z lože a pěkně tě prosíme, dej, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme a přitom tě/se rádi máme (Jan Karafiát).