Biblické poselství ukazuje lidstvo v celé jeho hříšnosti a ubohosti, na rozdíl od krátkozrakého optimismu neskrývá, že nikdo z nás není hoden být ve svaté Boží přítomnosti. A přece, když propadáme malomyslnosti a komplexu méněcennosti, když máme pocit, že za nic nestojíme, Bůh je ten první, kdo protestuje. Protože tam, kde se realistické přiznání chyb a hříchů překlopí do palčivého zoufalství nad sebou samým (a kdo jste to nezažil, děkujte Bohu za tu milost), už se nejedná o cestu k Bohu, nýbrž od něj. Vždyť Bůh dal svůj názor na lidské červíčky zcela jasně najevo: stále znovu se k nim vracel a zachraňoval je, odkládal hněv a rozléval slitování, až to vyvrcholilo tím, že sám přijal lidství. V Pánu Ježíši nám dává hodnotu, která nezávisí na našem výkonu. On nás kupodivu chce. A tak věřme jeho lásce.
Drahý Pane, děkujeme za tvou nádhernou lásku, která nás zdobí tvou přízní.