Pro nás je Jan Hus hrdina, ale z jeho listů vyznívá, že si často připadal jako nehodný služebník. Ale i když to nevyjadřoval tak úderně jako pozdější reformace, i pro něho byla milost Kristova záchranným lanem, sladkou útěchou, útočištěm. Vždyť slitování Boží bylo s lidmi už od pradávna a Pán Ježíš přece přišel na svět, aby sňal jeho viny. Někdy se víc podobáme boháči než Lazarovi, línému služebníku, který zakopal hřivnu, spíše než tomu věrnému a pracovitému, Achabovi spíše než Chizkijášovi. Ale to ještě neznamená, že by to mělo skončit odsouzením. Boží milosrdenství je s námi i dnes a každý nový den, aby od nás vzdálilo nevěrnosti – jak vinu, tak sklon. Všechno může skončit v propadlišti Božího soucitu, když mu dovolíme, aby s námi pracoval. A ruku na srdce: můžeme být rádi, že často pracuje ještě dříve, než to výslovně dovolíme.
Drahý Pane Ježíši, vezmi moje viny a utop je v moři své milosti.