Všechno mizí v propadlišti dějin. Vážně vám to tak připadá? My přece víme, že ne. Že Bůh je věčný a on si pamatuje a znovutvoří, když je to jeho vůle. Je to vlastně zajímavá ironie: po zvěčnění touží často nejvíc ti, jejichž činy by raději měly do toho propadliště zapadnout a víc se už nevynořit. A jak hloupým způsobem se někdy chtějí zvěčnit! Jen Bůh dává pravou věčnost. A jen on dává člověku schopnosti, aby mohl ten obnovený zvláštní život žít - v novém těle, ve svaté blízkosti Boží, nekonečně. To není samozřejmost. To je Kristův dar.
2K 13,10-13 * Mi 3,1-12