Prorok Zacharjáš svědčí ve 12. kapitole o dni, kdy (na rozdíl od minulosti) budou Jeruzalémané a Judejci nepřemožitelní a všechny nepřátelské pronárody si na nich vylámou zuby. Co se změní? Oni totiž budou hledat záštitu ve svém Bohu a vzhlížet k Ukřižovanému, kterého probodli. Už na něj nebudou posměšně pořvávat: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Jeho utrpení a smrt v nich vzbudí nejhlubší žal, jako smrt jediného syna. Vždyť je to očekávaný Syn Davidův, jejich Král. To jim dá poznat Duch milosti, kterého na ně vyleje Hospodin. Duch milosti nám lidem ukazuje, že být omilostněným hříšníkem není hanba. Že se tak můžeme chlubit nezaslouženým Božím příklonem, který nezávisí na našich výkonech. Učí nás spoléhat na Boží lásku a prosit o smilování podle Boží vůle, neboť Bůh vyhlásil v Ježíši Kristu čas milosti pro nás i pro druhé a ten čas stále trvá.
Náš Otče, uč nás, že nezdolnými jsou ti, kdo přijali tvou milost v Kristu a spoléhají na ni. Že oni jsou tvůj lid, za který bojuješ a který brány pekel nepřemohou. Naplňuj nás Duchem milosti, abychom mohli prosit o smilování podle tvé vůle.