Možná máme před očima obrázky andělů z barvotiskových kartiček z 19. století – s velkými bílými křídly. Když žalmista hovoří o Božích perutích, nechce tím malovat podobně romantický, sladký obrázek. Boží perutě ale vyvolávají myšlenku bezpečí. Jako ptačí matka chrání své mladé pod křídly, tak i Hospodin chrání své vyvolené. Někdy možná ony Boží perutě nevidíme, ale přesto jsou stále zde. Hospodin je naším útočištěm, je vším, co potřebujeme v této rozkolísané bárce, kterou nazýváme světem a životem. Spolehnout se na tato ochranná křídla vyžaduje někdy trochu odvahy a odhodlání, ale je to to nejlepší, co můžeme udělat.
Všemohoucí Bože, chráníš nás jako zřítelnici oka; provázej nás i těmi okamžiky našich životů, kdy si nevíme rady.