„Kam v soudu den dám svý srdce prázdný, kam v soudu den dám, co v lásce brání, kam v soudu den dám svý řeči planý, kam v soudu den dám svý chyby stálý?“ Kam? Složím je s pokorou před Hospodina. To je to jediné, co se svými hříchy mohu udělat. Tváří v tvář Hospodinu odhalím všechna zákoutí života. Nemusím se bát. Nad soudním stolcem totiž visí prázdný kříž, aby nás ujistil, že zákon, podle kterého budeme souzeni, je Kristus. Nemá cenu něco schovávat, nemá cenu vymlouvat se. Jen s vírou v srdci přistoupit k Bohu s nadějí v odpuštění. A jeho odpověď? Srdce se naplní, lásce nic nebude bránit, slova nebudou třeba a naše chyby budou zahlazeny. Proto před něj chci vše složit.
Hospodine, přijmi i moje upřímné vyznání, když před tebou odhaluji své chyby.