Modlitebník tohoto žalmu si je celkem jist, že Pán Bůh jeho modlitbu vyslyšel, přijal. Jeho duše to věděla celkem jistě. Předmět modlitby byl určitě nesen na rukách víry, bylo při tom celé srdce, jistě i duch pokání a spoléhání na Boží milost. Věřím, že i hluboká pokora a trpělivé očekávaní, dokud se prosba nesplní. Pán Ježíš nás ujišťuje, že pravé volání v tichosti srdce nemůže zůstat bez odpovědi. Ó, co vzácného se děje, za zavřenými dveřmi, tam kde se smím setkávat se Všemohoucím, který všechno ví a všechno dokáže učinit. Odebírá má břemena, dokoná to, na co já nemám sílu a co mě přesahuje, a já vím, že nevolám do prázdna. Vím, že on mi chce dát šťastnou budoucnost. Ano, můj Otec náruč víry zjevně naplní!
L 21,12-19 * Fp 2,1-4