Rádi bychom se zapsali do paměti své rodiny, obce, kraje, země. Dobře však víme, jak sisyfovská práce to je. Zvlášť když si na hřbitovech prohlížíme pomníčky svých zapomenutých předků. Jen neužiteční služebníci jsme, musíme si přiznat tváří v tvář svým dějinám i před Bohem. Ale právě v té chvíli smíme zaslechnout to Boží: „Jsi můj služebník, u mne nebudeš zapomenut!“ Dějiny a paměť našinců jsou nevděčné. Ne tak dějiny a paměť Hospodina. V encyklopedii Stvořitele nebe a země zůstane zapsáno jméno každého, kdo žil a umíral s Kristem.
Plesejte, nebesa, vždyť Hospodin to vykoná, hlaholte, nejhlubší útroby země, neboť Hospodin vykoupí Jákoba a proslaví se v Izraeli.