Dobře víme, že jsme ukryti v Boží paměti, jak jsme si to včera připomněli. Ale ne vždy to tak vypadá. Často prožíváme to, co staří Judejci za Jeremjáše: „Bože, což jsi opravdu zavrhl Judu? Tvá duše si zprotivila Sijón?“ Je to dar, když pro podobné zkušenosti nakonec nezahořkneme, ale smíme udělat ještě jeden krůček navíc. Dojít tam, kam tenkrát došli synové Izraele – ke zpovědní modlitbě: „Hospodine, uznáváme svou svévoli i nepravost svých otců, hřešili jsme proti tobě…“ Možná, že právě to je ta platforma, skrze niž se smíme dovolávat Božích smluv uzavřených s námi a být nakonec vyslyšeni. O Boží přízeň se nežádá bohorovně, nýbrž se sklopenou hlavou publikána z Ježíšova podobenství:
Bože, buď milostiv mně hříšnému.