Když někdo pláče, zdá se, že ztratil veškerou naději a je v koncích. Také se nerad dostávám do podobné situace, kdy nevidím východisko a nezbývá mi nic víc než si zoufat. Zároveň mi však až právě v takových chvílích Bůh často ukazuje cestu. Žel to tak někdy bývá, že až tehdy, ve chvíli zoufalství, opravdu otevírám své srdce Bohu, jeho vůli a jeho cestě. U něj, v jeho blízkosti, pak smím načerpat a poznat, že on je dobrý pastýř a laskavý Pán a že jsem si mohl ušetřit mnohá trápení, kdybych se k němu přimkl dřív.
Dej nám, Bože, ať nejsme ve svých vlastních očích moudří, ale ať hledáme moudrost, pomoc a naději jen u tebe.