Snad žádný jiný obraz na stránkách Bible tolik nevystihuje stav padlého lidstva před Hospodinem jako obraz odvržené dcery Jeruzalémské: „V den svého narození jsi byla pohozena v poli, protože jsi vzbuzovala hnus.“ A podobně, málokteré biblické podobenství tlumočí tak naturalisticky počin Božího milostivého příklonu k nám jako toto: „Tu jsem šel kolem tebe a uviděl jsem tě, jak se třepeš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve vlastní krvi: Žij!“ A následuje text pro dnešní ráno: „Pak jsem ti přísahal a vešel s tebou v smlouvu… Stala ses mou.“ Nemůžeme tady nevzpomenout ještě Ježíšovo adventní: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě“, pro něž se v tomto starozákonním příměru smí najít každý z nás.
Tvá vzácná milost, šťastný den, že s tebou mohu jít. Já ztracený byl nalezen a vírou smím tě zřít.