Svěřit dítě otci je riziko. Alespoň tak jsem to nejednou slyšel od kdejaké matky. Ten tlak je děsivý, a to především když nemůžete najít vlastní dítě poté, co vám manželka dá veškerou důvěru a jde nakoupit. S přibývajícím časem srdce buší víc a víc, koukáte na místa, kam jste už nějaký ten pátek nekoukli. Pod postele, do myčky, přehazujete skříně. A pak přijde ta krásná chvíle, kdy děcko naleznete blaženě spící, zachumlané v peřině. Byt vypadá jako po nájezdu tajné policie, vše vyházeno, prohrabáno, skříně prázdné, ale vám to je jedno. Našli jste svou dcerku, svého synka, a o to šlo.
Pane Bože, díky, že mě hledáš, když se někde ztratím, usnu, zapomenu. Díky, že ti nejsem lhostejný.