Boží soud se někdy považuje výhradně za výraz Božího hněvu. Ale není zároveň i projevem Boží milosti? Neskrývá se nakonec i za Božím soudem evangelium? Není ohlášení soudu nad pyšnými zdrojem naděje pro ty, které povýšení utlačují? Nemůže se slovo soudu stát dobrou zprávou i pro ty pyšné a povýšené? Bůh jim skrze proroka zvěstuje, že nad nimi svou pastýřskou hůl ještě docela nezlomil; pod hrozbou trestu jim stále dává příležitost k nápravě. „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno,“ prohlašoval kdysi ve jménu Božím jeden izraelský prorok v centru kruté asyrské říše. Avšak ohlašování velkého vyvrácení nakonec vedlo k velkému obrácení. Není tedy nakonec soud jen svérázným vyjádřením Boží pastýřské péče o člověka?
Hospodine, ty máš soucit nejen s obětmi zla, ale i s těmi, kteří ho páchají.