Kdysi jsem si myslel, že ten vousatý pán, kterému říkám „tati“, dovede zařídit, vyřešit všechno na světě. Byl výrazně vyšší než já, když šel, já vedle běžel. Dovedl zvednout mě i bratra naráz, zatímco já sám jsem byl rád, když jsem unesl kotě. To byly časy, táta byl skutečný hrdina, a ať jsem byl kdekoli, věřil jsem, že mu stačí říci, a on přijede i přes půl světa, jen aby mi pomohl. Aby mne zachránil. Dnes totéž očekávají naše děti ode mne. Počítají s tím, že není místa v celém kosmu, kde bych s nimi nemohl být, a já vím, že je jednoho dne zklamu. Mou nadějí zůstává, že poznají nebeského Otce a zažijí tak jako já, že ať jsme kdekoli, on je s námi.
Otče, díky, že tvoje velikost sahá až na sám konec světa, že i teď jsi se mnou.